U závažných onemocnění, jako jsou třeba ta onkologická, rozhodují týdny
Shutterstock.com, koláž Hrot24
Farmaceutický byznys
Nejmodernější léky v Česku máme. Pacienti na ně ale často čekají déle, než je zdrávo
Česko patří mezi nejlepší země v dostupnosti nových léků, přesto řada pacientů na léčbu stále marně čeká. Zpoždění způsobují regionální nerovnosti, omezené kapacity specializovaných center i rozpočtová pravidla.
redaktor
Z pohledu přístupu k moderním lékům si Česká republika v evropském srovnání nestojí špatně. Ze 173 nově registrovaných přípravků je alespoň jeden pacient léčen 106 z nich. V roce 2019 jich bylo jen 71. Vyplývá to z letošní analýzy EFPIA Patients W.A.I.T. Indicator 2024, která srovnává dostupnost léků ve 36 evropských zemích.
„Počet nových léků, které se skutečně dostanou k pacientům, se v jednotlivých evropských zemích výrazně liší. Zatímco v některých státech je dostupných více než 150 nových přípravků, jinde je to jen několik desítek – rozdíl mezi těmito zeměmi dosahuje až 90 procent,“ říká David Kolář, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP).
Švýcarský výrobce léků Roche investuje bilion v USA a vytvoří nová místa
Česko se aktuálně drží na sedmém místě. Před ním jsou například Německo (156), Itálie (143) nebo Rakousko (142), naopak výrazně hůře jsou na tom pacienti v Turecku (6) či na Balkáně. Přestože se tedy situace zlepšuje, existuje zásadní problém: nové léky se nedostávají ke všem, kteří je potřebují.
Ve srovnání se západní a severní Evropou zaostává Česko v rychlosti i v plošnosti náběhu nových terapií. Zatímco v Německu jsou nové léky běžně dostupné do čtyř měsíců od registrace a v Rakousku zhruba do deseti, v Česku to trvá déle. Průměrně je to sice méně než dřívějších 682 dní, přesto se podle Koláře loni doba mírně prodloužila.
Ačkoliv neexistuje jednoduché řešení, analýza i odborníci se shodují, že by pomohla jasná strategie, lepší využití kapacit nebo nové typy smluvních ujednání, které zohlední přínos léčby i mimo oblast zdravotnictví – například v oblasti sociální.
Jedním z hlavních problémů je koncentrace péče. Téměř všechny nové léky je možné podávat výhradně ve specializovaných centrech. V případě onkologie jde o takzvaná komplexní onkologická centra (KOC), kterých je v republice jen 15.
„Nestačí, že se lék dostane k prvnímu pacientovi. Důležité je, aby byl opravdu dostupný pro všechny, kteří ho potřebují,“ zdůrazňuje Kolář.
Problém je přitom nejen geografický. Některé kraje nemají vlastní centrum, pacienti se tedy musejí složitě přepravovat. Důvod je i organizační: čekací doby na vyšetření u lékaře a kapacitní přetížení některých odborností lékařů vedou k prodlevám.
Třetím faktorem je samotné financování. „Rozpočtový cyklus zdravotních pojišťoven ovlivňuje, kdy se pacient dostane k léčbě. Ti diagnostikovaní na začátku roku mívají výhodu oproti těm, kteří čekají v závěru,“ uvádí zpráva. U vážných onemocnění, kde rozhodují týdny, to může být fatální.
