Pro náš „autoland“ je podstatné, že za leden a únor, tedy ještě bez dopadů pandemie, padly registrace nových aut v Evropě o necelých osm procent. To je v celoročním výkonu zhruba měsíční výroba, takže když si automotiv vezme měsíc dovolenou a pak vše zase pojede, nejde o žádnou apokalypsu. 

Je samozřejmě podstatné, jestli to pak, až se otevřou autosalony, zase pojede a poptávka se ukáže jen jako na měsíc odložená. Důležité je udržet co nejvíce lidem zaměstnání. Nastává jeden z hodně vzácných okamžiků, kdy je zcela na místě zásah státu v podobě kurzarbeitu a dalších úlev podnikovému sektoru, a jak je vidět, vláda s tím konečně začíná. Pokud bude úspěšná, poptávka v druhém pololetí poroste. Ještě by to chtělo, aby někdo v Bruselu našel poslední šedou buňku mozkovou a zrušil šílenou emisní směrnici, která má stát příští rok automobilky na pokutách za prodej spalovacích motorů zhruba jejich roční průměrný zisk, a pokud nebude žádný, tak je zcela zlikviduje.

Byznys zkrátka není a nebude odsouzencem vedeným trpně na porážku, pokud nepodlehneme depresím ze špatných zpráv. Jaké by to mělo následky, jsme poznali na vlastní kůži na počátku dekády. Řečeno s klasikem tuzemské dvorní etikety Mirkem Topolánkem: Hlavně se z toho neposrat.